Líbí se vám parožnatky? Umíte je pěstovat?
Máte v oblibě epifytní rostliny? Není divu, vždyť tyto vzdušné krasavice jsou velmi netradiční a hodí se všude tam, kde chtějí mít pěstitelé nějakou nevšedně vyhlížející rostlinu. Zajímavý způsob života těchto pokojových kapradin je dalším lákadlem pro jejich pěstitele.
Jak získaly parožnatky své jméno
České jméno dala těmto netradičním rostlinám podoba jejich listů. Ty jsou velmi podobné losímu paroží. Dokonce i latinský název Platycerium v sobě nese označení „se širokými rohy“. Prstovitě rozvětvené mohutně působící listy jsou vždy tak dlouhé, jak je stará rostlina. Mohou dosáhnout délky mezi 25 – 70 cm.
Charakteristika listů
Sytě zelené listy kožovitého charakteru jsou pokryty velkým množstvím bělostříbřitých šupinek. U dospělých rostlin jsou charakteristické hnědé výtrusy umístěné na spodní straně listů. Parožnatky však mají dva druhy listů. Druhý typ listů je menší a oválný. Tyto listy jsou zprvu vybarveny zeleně, časem hnědnou, seschnou a vytvoří jakési listové kornouty. Ve svém přirozeném prostředí jsou tyto listy tím, díky čemu se celá rostlina dokáže přimknout ke kmeni stromu nebo jinému podkladu, okolo kterého dále roste. Tento typ listů slouží rostlinám jako kompostér, který zpracovává kousky kůry a větviček, spadlé listy, nebo další přírodní materiál. Hromadí se v nich i voda. Vše se uvnitř postupně rozkládá a uvolněné živiny rostlina poté využije jako hnojivo.
Šupinky na listech nasávají vodu
Šupinky stříbřité barvy tvořící se na některých listech parožnatek opravdu nejsou prach, jak si někdo občas myslí. Jsou to důležití orgány, které pomáhají rostlinám nasávat vlhkost ze vzduchu. Následně pak nastává vstřebání živin rozpuštěných ve vodě, ideálních pro růst a výživou rostliny. Šupinky jsou tedy pro každou rostlinu nepostradatelné. Proto je nikdy neotíráme, ani rostlinu neošetřujeme sprejem na listy.
Jak pěstovat parožnatky doma
Jelikož se jedná o epifytní rostliny, můžeme je i doma pěstovat v závěsných květináčích nebo připevněné k větvi nebo kůře obalené mechem. Použijeme lehký epifytní substrát, takový, jaký se používá pro pěstování orchidejí. Parožnatkám vyhovuje rozptýlené světlo až polostín a pokojové teploty mezi 20 – 25°C. Vzduch spíše vlhčí. Substrát necháváme vždy před dalším zalitím vyschnout. Proto rostliny zaléváme jen jednou týdně, nebo i řidčeji, ale můžeme je denně mlžit. Pokud na rostlině pozorujete vadnutí listů, je třeba rostlinu ponořit celou do vody, tak se vzpamatuje rychleji.
Přihnojování parožnatek
Parožnatky můžeme v domácích podmínkách přihnojovat hnojivy rozpustnými ve vodě. To provádíme postřikem na list v intervalu 2 – 3 týdnů. Parožnatky pěstované doma jsou však schopné využít i přírodní hnojení, které je pro ně přirozené. Do vzniklého listového trychtýře, kterým rostlina obalila podložku nebo květináč, vložíme jednou z 3 – 4 měsíce dvě hrsti částečně zetlelého, ideálně bukového listí. Takto se nejlépe napodobí přirozeně vznikající zdroj živin. Rostlině pak stačí dopřát plnohodnotné umělé hnojivo jen jednou za čtvrt roku.
Parožnatky jsou vzhledem ke své malé potřebě vody ideálními pokojovými rostlinami pro zapomnětlivé pěstitele.
Text: Zuzana Bohdalová
Foto: Sutterstock.com
