Kakosty a jejich možnost uplatnění v dnešních zahradách
Čápky, čapí zobák, ratanika, hrabice, býčník, kopytník, milost boží, potoční koření, bylina sv. Roberta nebo stinkovo koření, se všemi těmito názvy se můžete setkat, zmíníte-li kakost. Tolika lidového označení se kakosty za svou historii dočkaly.
Latinské jméno Geranium vychází z řeckého označení „geranos“, což znamená pták jeřáb. Vyjadřuje tak podobnost zobákovitého výčnělku na plodu kakostů s hlavou a krkem jeřába. Proto vznikla i mnohá lidová jména jako například čapí zobák nebo čápky. Od nepaměti se kakosty vyskytovaly v okolí stavení, ve venkovských zahradách a v blízkosti domů. Historie záměrného pěstování kakostů ale začíná až v 16. století, kdy se hlavně využívala geraniová silice získávaná z natě kakostů.
Možnost uplatnění v zahradách
Kakosty jsou v přírodě zastoupené od mírně vlhkých luk, přes jižní stráně a skaliska až po horké a suché středomořské podnebí. A právě to je důvodem, proč jsou jejich možnosti uplatnění v zahradách i parcích tak široké. Jsou přímo ideální pro skupinové výsadby v přírodně laděných zahradách. Hodí se stejně dobře na záhony, jako i do podrostu stromů. Celá řada jejich druhů je vhodná do skalek nebo malých zahradních partií. Některé druhy jsou vhodné k jezírkům, jiné klidně i na plné slunce. Vždy je třeba vybrat pro konkrétní stanoviště určitý druh či kultivar, který se do těchto podmínek hodí.
Často pěstované druhy kakostů
Kakost hnědočervený (Geranium phaeum) je domácí druh rozkvétající červeně purpurovými květy, a to od května do srpna. V přírodě jej nacházíme na březích řek, v podrostech stromů a na dalších vlhčích stanovištích. Krátkodobě vydrží i přísušky. Tyto druhy jsou vhodné pro extenzivní parkové úpravy a do přírodně řešených zahrad. Vyšlechtěna byla celá řada kultivarů, které se liší občas ve zbarvení listů, ale většinou barvou květů.
Kakost krvavý (Geranium sanguineum) miluje suchá stanoviště jižních svahů a skalních stepí. Proto se u nás vyskytuje hlavně na Pálavě anebo v Českém krasu. Temně růžové květy se na tomto druhu objevují od dubna do srpna. Jednotlivé kultivary se od sebe odlišují hlavně odstínem růžové barvy.
Kakost gruzínský (Geranium ibericum) roste spíše na sušších místech, na loukách i v křovinách nebo na skalních stepích. Jeho rostliny mají modré květy. Kakosty gruzínské dosahují na výšku až 40 cm.
Kakost himalajský (Geranium himalayense) roste ve světlých lesích nebo subalpínských loukách. Rozrůstá se rychle díky podzemním oddenkům. Květy má tmavě modré v průměru dosahující až 6 cm. Poměrně dobře snáší sucho i stín. Zahrnuje dokonce plnokvětý kultivar Geranium himalayense ‘Plenum‘.
Množení kakostů
Botanické druhy kakostů se množí výsevem semen buďto v zimním období nebo v předjaří. Převážně vegetativně pak množíme kultivary, jen tak je totiž zajištěna jejich pravost. U těch druhů, které mají přízemní oddenky, můžeme uplatnit i řízkování. U druhů vytvářejících přízemní růžice využíváme k množení dělení trsů buďto na jaře anebo pak v létě po odkvětu.
Text: Zuzana Bohdalová
Foto: Shutterstock.com
