I digestoře nás mohou potrápit
Život jako by se vracel do kuchyní, nepřipadá vám to tak? Kuchyně se stávají centrem našeho rodinného života. A každé správné kuchyni dnes vévodí odsavač par čili digestoř. Hovoříme-li o digestořích, je dobré vědět o jejich instalaci i chodu co nejvíce a hlavně se dozvědět o všech negativech ještě před jejich nákupem. Jen tak se vyhneme problémům s digestoří
Základní typy digestoří
Komínové, ostrůvkové a podstavné – to jsou tři druhy digestoří z hlediska jejich umístění. Z hlediska zajištění čištění vzduchu dělíme digestoře na dva typy: na digestoře odtahové, kdy znečištěný vzduch odchází do komína a recyklační digestoře, které lze umístit kamkoli, neboť znečištěný vzduch v nich prochází přes filtr a částečně očištěný se vrací zpět.
Plusy a mínusy digestoří
Již podle základního dělení je patrné, který z těchto typů digestoří je účinnější – pochopitelně jsou to digestoře odtahové. Mají vyšší výkon, nižší hlučnost a proti hovoří pouze složitější řešení instalace. Zatímco recyklační digestoře, které známe nejlépe z panelákových kuchyní, jsou umístitelné prakticky kamkoli, je u nich bezpodmínečně nutná pravidelná výměna filtrů a bohužel mají i nižší výkon. Kvůli nutnosti výměny filtrů se jejich provoz následně prodraží.
Digestoře do malých kuchyní
Tam, kde není místa nazbyt, se skvěle hodí digestoře vestavné anebo digestoře teleskopické. Vestavné digestoře jsou vhodné k zastavění do skříňových sestav. Splynou s okolím, neruší vzhled místnosti. Teleskopické digestoře lze v mimoprovozním čase zasunout, takže vyšší postavy nemají problém pod nimi procházet, zkrátka nezavazí, když se nevaří. Novou variantu odtahu znečištěného vzduchu nabízejí digestoře „neviditelné“. Tento typ digestoří je stavebně nejnáročnější, má totiž spodní odtah. Jsou situovány obvykle vedle varné desky, či přímo do ní. Je tedy jasné, že tento typ nemůžeme zvolit v případě již hotové kuchyně, je třeba s tímto řešením odtahu počítat již při samotném budování kuchyně. Takovéto řešení digestoře je finančně nákladné ovšem designově naprosto čisté.
S čím mohou nastat problémy
- Hlučnost – rozhodně tento technický ukazatel nepřehlížejte, hluk z vaší digestoře může rušit nejen vás a vaše blízké, ale i vaše sousedy. Také flexo roury, se kterými se sice dobře pracuje, zvyšují hlučnost digestoří díky svému nerovnému vnitřnímu povrchu. Navíc se zanáší nečistotami.
- Výkon – v malé kuchyni vám postačí digestoře s výkonem 200 m3 /hod. U kuchyní propojených s jídelnou či obývacím pokojem musíte počítat s potřebným výkonem až 4 x vyšším.
- Regulace – odtah vzduchu by měl být regulován ideálně senzorem, což znamená, že ten automaticky spustí odsávání, pokud je to potřeba.
- Světlo – v odsavači par nesmí chybět zabudované osvětlení.
- Booster – funkci booster jistě oceníte, pokud častěji vaříte. Tato funkce dokáže zvýšit okamžitý výkon odsavače par, aniž by zvýšila jeho hlučnost.
- Komfort – jste-li fanoušky technických vychytávek, pátrejte po typech digestoří s dotykovým ovládáním a s časovačem.
- Instalace – doporučujeme si na instalaci všech typů, snad kromě recirkulačních nebo komínových digestoří, sjednat odbornou instalaci. Nejsložitější je montáž podstavných digestoří, dále vestavných a teleskopických.
- Ostrůvkové digestoře – mají odtah do stropu. Ne každý strop je k tomu vhodný. Sádrokartonové podhledy neunesou tíhu těžkého zařízení. Budou potřebovat patřičné úpravy.
- Kondenzáty – aby se kondenzáty nevracely zpět do přístroje, je nutné nainstalovat digestoř podle vodováhy a potrubí se sklonem od přístroje v úhlu okolo 5 stupňů.
- Potrubí – bude-li potrubí použité k odtahu delší než 3 metry, výrazně to sníží výkon digestoře a také její hlučnost. Pak už je vhodnější použít nikoli odtahový, ale recyklační systém.
Text: Zuzana Bohdalová
Foto: shutterstock.com
