Květy orlíčků – krásná ozdoba každé zahrady
Orlíčky (Aquilegia) a jejich pěstování mají u nás dlouhou tradici, sahá bezmála do 16. století. V současných zahradách představují orlíčky jednu z nejtradičnějších rostlin, ale zároveň také nejoblíbenějších trvalek. Pěstují se s velkou oblibou proto, že svým pěstitelům nabízejí velkou tvarovou a barevnou rozmanitost, množí se velmi snadno a jejich pěstování je zcela nenáročné.
Původ zvláštního jména květiny
Původ slova Aquilegia bývá vykládán dvěma způsoby. Buďto je zde symbolem orel z latinského aquilinum, jelikož tvar květních ostruh orlíčků připomíná orla. Anebo druhé vysvětlení, kdy název vznikl kombinací dvou slov aqua = voda a legere = sbírat s odkazem na nálevkovité květy.
Bohatý rod Aquilegia
U rodu orlíčku (Aquilegia) se můžeme setkat až se 70 druhy a dalšími stovkami zahradních kultivarů. Jedná se o vytrvalé rostliny dorůstající do různých výšek podle druhu od 5 cm až téměř do 1 metru. Kalich jejich květů připomíná korunu s pěti plátky, které na koncích vybíhají do ostruhy. Celé rostliny jsou jedovaté, obsahují různé glykosidy a alkaloidy.
Šlechtění barevných i tvarových kultivarů 
Pro pěstování v zahradách byly vyšlechtěny nejrůznější kultivary ve žluté, bílé, červené, modré a fialové barvě a nespočet jejich barevných kombinací. Odrůdy nejsou odlišné pouze barvami, ale také tvarem a velikostí květů, některé jsou dokonce plné. Druhy se mezi sebou hojně kříží a často jsou tito kříženci k nalezení i v přírodě. Rostou na slunci i v polostínu a nejčastěji se s nimi setkáme na stále mírně vlhkých horských loukách a pastvinách.
Nejrozšířenější druh orlíčků
Nejrozšířenější a zároveň nejvariabilnější druh je orlíček obecný (Aquilegia vulgaris) vyskytující se takřka po celé Evropě. Jeho zahradní odrůdy často zplaňují. Nejvíce je jich v modrofialových barvách, ale i růžových například s bělavými středy. Žlutou barvu mezi orlíčky přinesly severoamerické druhy. K raritám patří například v Číně rostoucí orlíčky se zelenohnědými květy anebo na stanoviště náročnější se žlutočervenými květy orlíčky pocházející z Mexika. To vše jen dokazuje jejich velkou druhovou pestrost.
Jak orlíčky správně pěstovat 
U nás pěstované druhy vesměs preferují stabilně mírně vlhkou zem a kyprou půdu s dostatkem humusu. Snesou krátkodobě i sucho. Slunné stanoviště je pro ně to pravé, tolerují ale i polostín. Velké množství odrůd vykvétá již v průběhu měsíce května. Orlíčky jsou druhy trvalek, které se často a dobře kombinují na záhonech například s okrasnými trávami, které v době květu orlíčků ještě nevypadají příliš zajímavě. Pro orlíčky jsou dobrými společníky také kopretiny, kakosty, šalvěje a kamzičníky. Některé odrůdy se množí samovýsevem, a tak mohou na svých stanovištích přetrvat i mnohem déle než jen obvyklých 5 až 6 let. Nabídka odrůd pro množení výsevem je velmi pestrá. Orlíčky lze množit i dělením rostlin brzy na jaře, ale jedná se o nepříliš spolehlivou metodu, stejně tak jako zakořeňování odříznutých vegetačních vrcholů. Nejlepší je samovýsev a možnost následného zplanění rostlin na vhodných místech v zahradách.
Text: Zuzana Bohdalová
Foto: shutterstock.com
