Dřín obecný – okrasná dřevina do našich zahrad
Dříny (Cornus) vytvářejí v zahradách keře až stromy dosahující výšky mezi 2,5, až 2,8 metrů. Většina vyšlechtěných druhů byla získána výběrem z přírodních lokalit dřínu. U nás se začaly v menší míře množit a pěstovat dříny od roku 1981. Tyto keře a stromy se vysazují jako pohledové clony do zahrad anebo pro pěstování plodů – jedlých dřínek, které vypadají navíc velmi dekorativně.
Odrůdy 
V současnosti je známo na 40 různých odrůd opadavých dřínů. Vybereme-li z nich ty, které jsou v našich podmínkách nejrozšířenější, jedná se o svídu bílou (Cornus alba), svídu obecnou Cornus sanguinea), dřín květnatý (Cornus florida) a dřín obecný (Cornus mas). Pro velkovýrobu je dřín kultivován jako ovocná plodina na Kavkaze. Turecko, kde dříny rostou i v nadmořských výškách okolo 1400 m. n. m., patří k nejvýznamnějším světovým producentům dřínu. Některé odrůdy mohou dosáhnout i výšky 8 metrů.
Popis keře
Keře, popřípadě stromky rostou středně bujně. Postranní obrost keřů bývá mírně převislý a dřevo stromů je tmavě hnědé. Dřín má drobné žlutohnědé květní pupeny. Nově narůstající postranní větvičky jsou mírně převislé. Dříny obvykle pěstujeme jako nízké zákrsky, anebo jako keře na vlastních kořenech. V obou těchto případech se děje rozmnožování vegetativním způsobem, tedy zelenými řízky.
Podmínky pro pěstování
Dříny patří k teplomilným ovocným dřevinám. Jsou však jak ve dřevě, tak i v květu mrazuvzdorné. Nejlépe se dřínům daří na vápenatých půdách a mohou se pěstovat i na svažitých stanovištích. Dříny se u nás vyskytují i přirozeně rostoucí, a to v oblastech jižní a střední Moravy a středních a severozápadních Čech. Pro dříny jsou zcela nevhodná zastíněná stanoviště s kyselou půdou.
Zdravá a chutná plodenství
O dřínech je méně známé to, že jejich čerstvé plody – dřínky, obsahují 2x více kyseliny askorbové než pomeranče. Navíc je dřín považován obecně za velmi významný zdroj antioxidantů, ačkoli mezi jednotlivými odrůdami jsou značné rozdíly v obsahu antioxidačních látek. Přezrále plody však z keřů opadávají, takže je vhodné je sbírat tehdy, když jsou dostatečně vybarvené, ale ještě tvrdé. Plodem jsou podlouhlé peckovičky výrazně červené barvy s lesklým povrchem. Dozrávají v období od srpna do září a sklízejí se nejlépe tak, že se pod keř rozprostře plachta a do ní se dřínky setřásají. Konzumují se jak čerstvé, tak různými způsoby upravované.
Text: Zuzana Bohdalová
Foto: samphoto.cz
