Mahonie – odolné keře do každého typu zahrady

Rate this post

Mahonie řadíme k jedněm z nejznámějších  pěstovaných  keřů v našem pásmu. Jsou odolné  a oblíbené pro svou dekorační hodnotu. Své jméno celý rod získal podle významného amerického zahradníka, jenž měl irský původ – Bernarda McMahona, který žil  v letech 1775 – 1816.
Mahonie - odolne kere 1Oblasti jejich rozšíření
Mahonie řadíme do  skupiny nejznámějších stálezelených  keřů mírného pásma a subtropů. Rozšířené jsou v Severní a Střední Americe a ve východní Asii. Známo je 60 druhů, žádný z nich však není  v Evropě původní. Běžně však v Evropě rostou, dokonce jejich některé druhy zde i zplaňují. Mahonie jsou keře blízce příbuzné dřišťálům.
Využití mahonií
Mahonie jsou využívané k výsadbě do volně rostoucích živých plotů, ale i jako zahradní solitéry. Vzhledem k ostrým hrotitým zubům kožovitých listů jsou mahónie pro živé ploty velmi výhodné, přebírají v nich obrannou funkci. Větve mahonií patří k nejoblíbenějším materiálům ve vazačství. Využívají se hlavně ke tvorbě věnců a smutečních lesních kytic. Včely jejich květy velmi hojně navštěvují a stávají se jejich opylovači. Ptáci se zase živí jejich modrými bobulemi, čímž se starají o šíření keřů do okolí. Ptáci mohou plody bez  obav konzumovat, neboť během zrání dochází k úbytku jedovatého alkaloidu berberidinu z plodů. Díky obsahu tohoto alkaloidu má dřevo větví mahónií žluté zabarvení.
Mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium)Mahonie - odolne kere 3
Tento typ mahonie má velmi hustě stavěné větve. U starých rostlin je možné dorůstání až do výšky okolo 2 metrů. Nejčastěji se však výška rostlin pohybuje okolo 1 metru. Listy mahónie cesmínolisté se skládají obvykle z 5 – 9 lístků a valná většina rostlin je má v průběhu zimy zbarvené do purpurova. Žluté květy, které se na keřích objevují už v dubnu jsou velmi silně vonné, a tak přitahují velké množství opylovačů. Plody dozrávají na podzim a na keřích vydrží do konce podzimu. Tyto plody se využívají k barvení limonád, vín a marmelád.
S cesmínolistou mahónií se můžeme setkat i  v přírodě, neboť běžně zplaňuje, a to především v porostech suchomilných dřevin, ale objevit se může i v lesních podrostech. Tento druh je u nás zařazen mezi invazivní rostliny, není však příliš agresivní a jeho vliv na původní společenstva je minimální. Již dávno byla magnólie cesmínolistá používána Indiány jako léčivá rostlina. Zabírala při problémech s dásněmi, působila proti tuberkulóze a jako tonikum nebo k čištění krve.
Mahonie Bealeiova (mahonia Bealei)
Tento typ mahónií je řazen mezi palmovité druhy, jejich listy vyrůstají pouze na vrcholu. Jsou složené ze 4 až 10 párů menších lístků. Jsou rovněž tuhé, kožovité a pichlavé. Tento druh není dostatečně mrazuvzdorný pro naše podmínky, takže se sice pěstuje v západní Evropě, ale u nás podstatně méně. Mahónie Bealeiova dorůstá až do výšky 8 metrů, také kvete žlutě a je rovněž považována za léčivou rostlinu. Neměla by se jako léčivka využívat  souběžně s užitím skořice, neboť by se pak vzájemné účinky těchto dvou drog rušily. Květy se u těchto rostlin zakládají na podzim a vykvétají až na počátku zimy. Využívá se v čínském léčitelství jako posilující prostředek a k odbourávání revmatických  problémů.
 
Text: Zuzana Bohdalová
Foto: shutterstock.com