Když antibiotika, tak jen ta přírodní

Rate this post

Naše příroda je velmi bohatým zdrojem nejrůznějších látek, které našemu organismu velmi prospívají a jsou schopné jej i léčit v případě onemocnění. Proto je dobré vědět, že v přírodě nalezneme i mnohé rostliny sloužící jako přírodní antibiotika. Díky nim se můžeme uzdravovat i bez polykání léků a chemických přípravků.

Existuje celá řada přírodních zdrojů účinných v podpoře obranyschopnosti našeho těla, rovněž v prevenci nejrůznějších onemocnění a také pro terapii bakteriálních, virových a plísňových onemocnění. Dnes se budeme věnovat přírodním antibiotikům, která můžeme nalézt nebo přímo pěstovat v našich zeměpisných podmínkách.

Exotické a cizokrajné rostliny

Abychom však neopomněli zmínit i exotické rostliny a rostliny, které se u nás v přírodě běžně nevyskytují, pro začátek přidáváme i jejich přehled.  Patří k nim například santal, hřebíček, kajeput, chinovník, bergamot, papája, mořské řasy, blahokeř, fíkovník, tulsi, skořicovník, citron, aloe, agáve, zázvor, vavřín a další.

Vraťme se ale k našim, o mnoho běžnějším rostlinám s antibiotickými účinky.

Běžně dostupné u nás 

K zcela běžným rostlinám, které jsou u nás běžně dostupné v přírodě, nebo si je sami můžeme vypěstovat, řadíme česnek, křen, kopřivu, borůvku, černý bez, řebříček, tymián, saturejku, ořešák, ostružiník, čekanku, borovici, cibuli, lopuch, levanduli, lékořici, měsíček, ale také muškát, popenec, potočnici, jalovec, brukev nebo dobromysl.

Kopřiva (Urtica dioica) je právě na začátku jara plná léčivých složek. S touto rostlinou u nás odpradávna využívanou se setkal snad každý z nás, a to v těch nejrůznějších úpraváchKopřivy obsahují mnoho velmi účinných kyselin, jako je například kyselina mravenčí, octová, křemičitá, pantotenová. V období chřipek se doporučuje silnější kopřivový odvar působící antivirově.

Popenec (Glechoma hederacea) byl již v minulosti často využíván v našich kuchyních, a to kvůli obsahu silných éterických olejů. Našel uplatnění jako výrazné kuchyňské koření. Jako léčivá bylina se pěstoval již v klášterních zahradách. Při nemocech byl doporučován pro svůj potopudný a močopudný účinek. 

Měsíček (Calendula officinalis) je bylina k nezaplacení.  Za nejcennější jeho část je považován květ, který se sbírá od června do září. Odvar připravený z měsíčku se využívá ke kloktání a vyplachování dutiny ústní při jejích zánětech. Antibakteriální a adstringentní účinky měsíčku hojivě účinkují při chorobách dvanáctníku a žaludku. Antimykotické vlastnosti látek obsažených v měsíčku lékařském působí na rychlejší hojení hnisavých nebo znečištěných ran, na vředy nebo při akné či při popáleninách.   

Text: Zuzana Bohdalová

Foto: Shutterstock.com

70 total views, 1 views today