Jak správně pečovat o bromélie
Broméliovité rostliny řadíme k rostlinám exotickým, to ovšem neznamená, že se nedají s úspěchem pěstovat i v našich interiérech. Mají určité zvláštnosti pěstování, ale při jejich dodržení se jim skvěle daří jak na okenních parapetech, tak ve sklenících nebo epifytních skříňkách.
Zvláštnosti broméliovitých rostlin
Mezi nejmenší broméliovité rostliny řadíme Tillandsia capillaris a Tillandsia virescens. Ty by se daly označit za trpaslíky mezi příslušníky dané čeledi. Dosahují výšky pouhých několika centimetrů. Ve svém přirozeném prostředí porůstají větší kameny a skalky. V rámci jednotlivých rodů jsou zaznamenány opravdu značné velikostní rozdíly. Existují i pravé masožravé bromélie.
Pěstování bromélií ve sklenících
Bromélie se pěstují jak ve sbírkových sklenících, tak i v domácnostech. Již při nákupu se vždy informujte, jaký druh bromélie kupujete. V příliš vyhřátém skleníku se bude dobře dařit pouze broméliím s širokými a nízkými nálevkami. Právě ony dávají přednost takovému prostředí, jaké je vhodné pro vlhkomilnější epifyty. Pěstitelé suchomilných zemních bromélií vědí, že je dobré mít pro ně připravený méně stíněný sušší a dobře větraný skleník. Ten by měl být navíc v zimě pouze málo vytápěný. Na zastíněnějším místě ve skleníku s kaktusy se bude dařit zavěšeným broméliím s úzkými vysokými nálevkami.
Správné pěstování bromélií v interiéru
Pěstitelské nároky odlišných skupin bromélií jsou diametrálně odlišné. K jejich pěstování není možné stanovit pouze jeden univerzální návod. Existují 4 pěstitelské skupiny bromélií. Každá z nich má své specifické pěstební nároky.
Zemní bromélie
Na jižním, jihozápadním nebo na jihovýchodním okně pěstujeme zemní bromélie. V průběhu zimy je nutné přenést je do chladného prostředí s dostatkem světla a teplotou 6 – 12 °C. V průběhu léta je možné zemní sukulentní bromélie letnit. Dlouhodobé přemokření kořenů bromélií vede obvykle k úhynu rostlin. Výsledkem přemokření je jak v létě, tak v zimě kořenová hniloba. Druhy bromélií rodu Cryptanthus jsou pěstitelsky velmi vděčné a méně náročné.
Epifytní široce nálevkovité bromélie
Tvarově jsou epifytní široce nálevkovité bromélie velmi rozmanité rostliny. Řadíme mezi ně Aechmeu, Vriseu, Guzmanii, Nidularium, Canistrum, Tilandsii, Hohenbergii a další. Většina rostlin tohoto druhu a rovněž vzniklí kříženci se dají volně pěstovat v suchých bytech na okenních parapetech. Nekřížené původní druhy jsou však citlivé vůči extrémnímu suchu a vůči nižší vzdušné vlhkosti. Takovým rostlinám se dobře daří jen ve sklenících, vitrínách anebo v takzvaných epifytních skříních.
Bromélie s vysokými a úzkými nálevkami
V tomto případě se jedná o různorodé skupiny. Patří do nich většina rodu Aechmea a rodu Billbergia. Z méně zastoupených druhů pak: Ananas, Portea, Wittrockia, Androlepis, Ronnbergia a rovněž zajímavé výběžkaté druhy rodu Neoregelia. Všechny zmíněné druhy vyžadují pravidelně se opakující přísušky. Rovněž mají zvýšené nároky na světlo. Pěstujeme je v květináčích anebo v závěsných dřevěných podložkách. Pro pěstování v květináčích je dobré použít epifytní substrát. Ten má za úkol vzhledem k citlivosti kořenů zabránit vzniku houbových hnilob a případnému úhynu rostlin.
Text: Zuzana Bohdalová
Foto: Shutterstock.com