Hořce – okouzlující zástupci skalniček
Hořce jsou nádherné rostliny s okouzlujícími květy. Ovšem jejich pěstování je poněkud složitější. Byly u nich prokázány i léčivé účinky. To je důvod, proč známe hořce jako rostliny již od dob dávno minulých. Traduje se, že hořcové kořeny prý léčily římské vojáky, kteří onemocněli malárií. 
Střípky z historie
Oficiální latinské pojmenování hořec – Gentiana převzal Linné v roce 1773. Toto označení však bylo používané již mnohem dříve. Své latinské jméno získaly hořce podle krále Ilyrie, mocného Gentiuse. Ten vládl v letech 180 – 168 před naším letopočtem na území nynější západní části Balkánského poloostrova. Balkánský poloostrov byl odjakživa místem nejrůznějších válečných konfliktů, docházelo zde k ničení mnoha měst a míst. Král Gentius byl poražen římským vojskem přímo u svého hlavního města. Toto vojsko tehdy významně rozšířilo moc Říma. Tehdy bylo spoutáno mnoho významných zajatců, kteří byli vlečeni bitevním polem. Nakonec byli internováni ve vyhnanství. Byl mezi nimi i král Gentius, který posléze zemřel. Právě onen král pravděpodobně objevil léčebné účinky hořcových kořenů, nejspíš hořce žlutého – Gentiana lutea a díky nim dokázal léčit své nemocné vojáky.
Zástupci říše skalniček
Mezi milovníky květin jsou odjakživa hořce proslavené jako ty nejkrásnější skalničky. Mnozí si bez nich nedovedou své skalky představit. Právě na sušších kamenitých místech se hořce skvěle uplatní, například ve společnosti dryádek, lomikámenů, protěží a dalších horských rostlin. Hořců existuje hned několik druhů, z nichž většina má temně modré květy. Jiné druhy mají květy azurově modré nebo dokonce i bílé či žluté. Ideální pro jejich pěstování jsou zahradní půdy s dostatkem humusu. Přídavek písku jim rovněž prospěje. Některý druh, jako například Gentiana clusii Perr. et Song, snad nejkrásnější ze všech hořců, je přímo vápnomilný. Rozkvétají postupně, podle druhů, a to od května až do srpna či září.
Text: Zuzana Bohdalová
Foto: Shutterstock.com
