Dětský pokoj

Rate this post

Zařídit dětský pokoj, není tak úplně jednoduché. Děti nám rostou před očima, jejich návyky a potřeby se rychle mění. Pořizovat každé dva až tři roky nové vybavení je finančně náročné. Musíme na to jít chytře: zakoupit nábytek, který poroste i s potomkem.
Měli bychom si uvědomit,  že předškolní děti potřebují velký prostor na hraní. Rozlet na podlaze je pro ně výzvou, protože tam tráví nejvíc času. Hrají si s autíčky, stavějí lego, rovnají kostky, skládají puzzle.
web-detsky_pokoj_1Aby na drobné součástky děti dobře viděly, musíme pokoj perfektně nasvítit. Děti se pohybují při zemi a tam je méně světla než u zdroje. Hlavní světlo u stropu má mít zhruba 150 až 250 W, místnost vybavíme ještě doplňkovými světly (např. dekorativní nástěnná, pracovní lampa na stole, čtecí namontovaná nad postelí).
Předškolní dítě nepotřebuje nábytek rozestavěný kolem stěn. Stačí mu jedna menší šatní skříň na oblečení. Díky tomu, že děti rychle rostou, jejich šatstvo vyměňujeme průběžně. To, co nosily loni v zimě, už tento rok zkrátka neplatí.
Dětem stačí skříň s hloubkou 40 až 45 cm (vejde se na ramínku zavěšený kabátek) a šířkou 60 cm.
Naopak úložného prostoru na hračky, knížky a stavebnice není nikdy dost. Přehledně je uložíme, uklidíme a schováme do omyvatelných plastových krabic, barevných boxů a pojízdných kontejnerů na kolečkách. Na trhu jsou rovněž rozmanité závěsné síťované koše určené ke kotvení na strop, kapsáře vhodné na stěnu (třeba vedle lůžka), stojací koše s uchy a poklopem ve tvaru zvířete apod.

web-detsky_pokoj_2Podlaha by měla být teplá a měkká

Malé děti si hrají na zemi, proto je volba podlahové krytiny důležitá. Naprosto nevhodná je samozřejmě studená a tvrdá dlažba, laminátová podlaha také není to pravé ořechové. Na tyto materiály položíme kusový koberec. Stačí levnější akrylátový, hlavně že je měkký a teplý.
Ve specializovaných obchodech se prodávají veselé koberce s dětskými motivy, které se dětem moc líbí. Mít na koberci křižovatku a plán města je pro tříletého kluka velká zábava, stejně jako slečny ocení koberec s motivem růží od spící princezny. Vtipné jsou i koberce ve tvaru šnečka, velké květiny, fotbalového míče apod.
Kromě koberce můžeme vybrat i barevné marmoleum (připomíná linoleum, ale je na přírodní bázi) nebo korek. Ten tepelně i zvukově výborně izoluje. Potomek se tedy nenastudí a jeho pobíhání nebude trápit nadměrným hlukem sousedy v nižším patře. Korek rovněž odpuzuje vodu, takže vylitá šťáva z hrníčku nebo překlopené vodové barvičky nebudou žádnou pohromou. Ulpí na povrchu, nevsáknou se, a tudíž se snadno setřou hadříkem.

Barvy hrají důležitou roli

Malý předškolák miluje barvičky. Mezi favority obecně patří červená a žlutá, malé slečny preferují růžovou, levandulovou, kluci zase námořnickou modř. Co radí odborníci? Barvy určitě ano, ale ne příliš syté. Jinak se dočkáme neklidného dítka, protože příliš syté barvy dráždí.
Také nezapomínejme na to, že hračky samy o sobě jsou už dost barevné, takže stěny natřeme raději v pastelových odstínech. Samotný nábytek může být dřevěný přírodní, ale i ztřeštěně barevný (barvy ostře růžová, zelená, fialová, žlutá). Obecně se ale doporučuje kombinovat jednu hlavní barvu se dvěma doprovodnými, třeba modrou, zelenou a žlutou (barva stěny modrá, lůžkoviny, závěsy a koberec zelené, žluté).
Předškolák žije ve vlastní fantazii a uvítá, když mu pokojík pomyslně rozdělíme na klidovou část (postýlka, poličky na knížky, stoleček, židle) a hrací prostor (dětské stany, otočná křesílka, závěsné houpačky, žebřiny, skluzavky, molitanové houpačky, závěsné systémy, nástěnky, tabule apod.). Malovat může v klidu u malého stolečku se židličkami (plastové, dřevěné), stopovat, schovávat se a řádit v indiánském stanu.

Pokoj pro budoucího školáka

Budoucí prvňáčci se určitě těší, až se z nich stanou velcí školáci, jejich rodiče už podstatně méně. Kromě školních povinností, které je od září pohltí, čeká nejednu rodinu zbrusu nové vybavení pokoje. Školák už nemůže sedět u malého plastového stolečku, ale potřebuje praktický psací stůl, židli, poličky na uložení učebnic a sešitů.
Přichází čas nakoupit tzv. rostoucí nábytek, který dítěti bude pasovat až do maturity. Psací stůl má mít naklápěcí desku (vhodný rozměr pracovní plochy je 70×120 cm), kterou lze posunovat směrem nahoru (výšku stolní desky zvyšujeme obvykle od 55 do 82 cm). Komfortní psací stůl v laminu stojí zhruba kolem 10 000 korun, z masivu je to jednou tolik.
Pro správný vývoj postavy a držení těla je rovněž důležitá židle. Opět volíme polohovací provedení, přičemž myslíme na to, že plosky dítěte musí stát pevně na podlaze nebo být položeny na polohovatelné podnožce. Jestliže dítěti visí nohy ve vzduchu, přenáší svoji váhu do ruky a příliš tlačí tužkou na papír do písanky.
Sedák židle je lepší tvrdší, podpírat má co největší část stehen, s hranou příjemně zaoblenou, aby netlačila do nohou. Bederní opěrka má mít rovněž regulovatelnou výšku. Na trhu jsou i židle, na kterých se můžeme pohupovat (mírně, třeba i všemi směry). Tělo změní polohu, svaly si odpočinou. Navíc u houpání se báječně přemýšlí….
Když se z prvňáčka stane puberťák, potřebuje kromě psacího stolu ještě odkládací stolek na počítač, místo na cédéčka, tiskárnu, ale třeba i televizi, rádio. Pubescent pokojem vyjadřuje svoji identitu a do zařízení, použitých barev či dekorace si rozhodně nenechá mluvit.

Při koupi sledujeme

  • zda je dětská židle výškově nastavitelná (sedák, podnožka, bederní opěrka)
  • délka sedáku u židle musí odpovídat délce stehna
  • naklopená deska psacího stolu při psaní svírá s horizontálou úhel 16 až 20 stupňů
  • uvolněné ruce dítěte musí při sedu za pracovním stolem volně spočívat celou délkou předloktí na pracovní desce
  • nábytek má být bezpečný, snadno udržovatelný a líbit se dětem

Dvě děti v jednom pokoji

Také patříte mezi rodiny, které výrazně zvyšují průměr počtu dětí na partnerskou dvojici? Také bojujete s místem? Soužití několika dětí v jednom pokoji, zejména různého pohlaví a věku, může být v ideálním případě bezproblémové, ale na to raději nespoléhejme. V horším případě může přerůst v malý či větší horor, jehož důsledky pocítí celá rodina.
Co se vlastně může stát? Představme si modelové situace. Všudypřítomné batole a školák? Jeden je pořádkumilovný, druhému je to jedno, vlastně ještě mu to musí být jedno a nechává věci tam, kde mu od ruky odpadnou.
Co s tím, abyste nepřišli o rozum i nervy a všichni byli spokojeni?

Tolerance

O příčině problémů netřeba diskutovat. Vašim potomkům chybí možná ani ne tak životní prostor jako soukromí. To vůbec neznamená, že se nemají navzájem rádi. Cesta ke kompromisům však bývá leckdy trnitá. Je jen na nás dětem vše vysvětlit a učit je toleranci.

Dva kouty

Vždy je lepší, když se v jednom pokoji sejdou děti stejného pohlaví či stáří, případně kombinace obojího. Pak už stačí šikovné uspořádání, aby obě děti měly svůj prostor vybavený zhruba stejně, aby si neměly co vyčítat a závidět. Dva kouty můžeme odlišit barvami, a to vždy dle výběru dětí.
Zejména v malých pokojích by barvy neměly být příliš tmavé a pokoj opticky nezmenšovaly. Ale sytá barva ještě neznamená tmavá. Barvy si pro jistotu ponechejme někde ve sklenici trošku do zásoby, kdyby náhodou…
Důležité je, aby nábytku v pokoji bylo co nejméně, ale současně dost na oblečení i uložení věcí. Pamatujme, že dokoupit další kusy můžeme vždycky, ale zbavovat se těch nadbytečných bývá leckdy složitější.

Palandy – ano či ne

Pokud kvůli úspoře místa pomýšlíte na patrové postele, zvažte to a rozhodněte se pro ně jen v případě, že není zbytí. Nejvážnější argument proti palandám je ten, že nahoře je větší teplo a hůře se tam dýchá. Kromě toho horní postel nelze využít k sezení třeba pro návštěvy
Není-li místo pro běžná lůžka, pak jsou dnes k dostání zvýšené postele umístěné na skříňkách a policích, eventuelně s volným prostorem na hraní přímo pod lůžkem.
Nábytek by měl být praktický, snadno udržovatelný a hlavně bezpečný! Nákladné vybavení pokoje ocení především dospělí, dětem je jedno, kolik co stojí a z čeho to je vyrobeno, hlavně se jim to musí líbit a musí se v tom cítit příjemně.

Soukromí

Čím větší je věkový rozdíl mezi sourozenci a čím jsou starší, tím více musíme respektovat jejich soukromí. Nekalkulujme s tím, že starší sourozenec dohlédne ve společném pokoji na mladšího.
Ten mladší tomu staršímu určitě poleze na nervy a dohlédnout na něj ve vaší nepřítomnosti může, i když bude v jiném pokoji. Soukromí je třeba respektovat od určitého věku, nejlépe dospívání, i u sourozenců různého pohlaví. Důvody snad netřeba rozvádět…
Máme-li k dispozici jedinou místnost, můžeme ji rozdělit. Je celá řada alternativ, závisí to na daných podmínkách v místnosti. O příčce ze sádrokartonu či ze dřeva můžeme uvažovat pouze u pokojů se dvěma okny. Pro každou z nově vzniklých místností musíme respektovat minimální prostor 2,5 metru, jedině tak budou mít oba potomci stoprocentní soukromí. My rodiče se naučíme před vstupem na výsostné území svých dětí zaklepat. Soukromí je soukromí, ať to jsou dospělí či dítě.
Když z prostorových či jiných důvodů stavební rozdělení pokoje nepřichází v úvahu, předělíme místnost paravánem nebo skříňkami. Zvuková izolace sice nebude ideální, ale každému z dětí tak aspoň jasně vyčleníme jeho osobní prostor, který by jeho sourozenec měl respektovat a nenarušovat.

Vlastní pokoj

Můžeme-li dopřát všem svým dětem luxus vlastního pokoje, zařizujme je, jako by to byl jejich první byt. Mělo by tam být vše, co potřebují, ale opět platí, že místnost zbytečně nezahlcujeme nábytkem. Postel navíc v pokoji pro jednoho však zbytečným nábytkem rozhodně není. Kromě toho, že se dá použít k lenošení přes den, aniž se dítě válí v ložním povlečení, získáme alternativní místo ke spaní pro jakoukoliv návštěvu.
Při zařizování, respektive výběru zařízení, dopřejte dítěti v rozumných mezích volnou ruku. Nezapomínejte, že pokoj bude jeho a ne váš. U malých dětí nezapomeňte zabezpečit okno, případně vstup na balkon a do určitého věku také volné elektrické zásuvky.
Zdroj: Babyweb.cz, Sylva Svobodová, Právo, novinky.cz
Foto: SAMphoto.cz